První drtič potravinového odpadu na světě zkonstruoval pro svou manželku architekt John W. Hammes v USA v roce 1927. V roce 1935 získal na tento přístroj patent a v roce 1940 jej uvedl na americký trh pod značkou InSinkErator.
Většina měst v USA byla zpočátku proti zavádění drtičů odpadu v domácnostech, nicméně časem se drtiče prosadily. Například ve městě New York byly drtiče zakázány až do roku 1997, protože zde panovaly obavy ze zhroucení zastaralé kanalizační sítě a přemnožení hlodavců v podzemí. Na základě rozsáhlé studie, která trvala 21 měsíců, byl zákaz zrušen. Potvrdilo se totiž, že obavy byly neoprávněné a město začalo naopak montáže drtičů potravinového odpadu v domácnostech finančně podporovat. Studie poukázala na potenciální snížení problematického potravinového odpadu v kontejnerech. S tímto souvisí také snížení počtu speciálních vozidel určených ke svozu a eliminace následného zpracování potravinových odpadů.
New York současně se zrušením zákazu vybudoval moderní čističku odpadních vod pro celou desetimilionovou aglomeraci, kde potravinové odpady zpracovává společně s ostatními splašky. Kanalizační potrubí je zde využito jako náhradní doprava rozemletých zbytků jídla do ČOV a odstranění desítek speciálních nákladních vozidel z přeplněných silnic města.
V USA je drtiči osazeno cca 50% domácností oproti například Velké Británii, kde se osazenost odhaduje na cca 6% domácností.